Text:
Hodinový hotel
Tlusté koberce plné prachu
poprvé s holkou, trochu strachu
a stará dáma od vedle zas vyvádí
zbyde tu po ní zvadlé kapradí
a pár prázdných flašek
veterán z legií nadává na revma
vzpomíná na Emu, jak byla nádherná
a všechny květináče už tu historku znají,
ale znova listy nakloní a poslouchají
vzduch voní kouřem.
a svět je
svět je jenom hodinový hotel
a můj pokoj je studený a prázdný
svět je
svět je jenom hodinový hotel
a můj pokoj je studený a prázdný
vezmu si sako a půjdu do baru
absolventi kurzu nudy, pořád postaru
kytky v klopě vadnou, dívám se okolo po stínech:
Kterou? No přeci žádnou!
vracím se pomalu nahoru
cestou potkávám ty, co už padají dolů
a vedle v pokoji někdo šeptá:"Jak ti je?"
za oknem prší a déšť stejně nic nesmyje...
a svět je
svět je jenom hodinový hotel
a můj pokoj je studený a prázdný |